Charlieho Kirka jsem na osobní úrovni dobře neznal, i když jsme na sebe často naráželi na sociálních sítích a občas jsme si vyměnili zprávu. Naše dvě poslední interakce vypovídají mnohé o tomto muži, a to o tom, jak dobrým člověkem byl. První přišel poté, co pozval Gavina Newsoma do svého podcastu na diskusi s kalifornským guvernérem, který podle mého názoru není jen strašlivým státním úředníkem, ale také škodlivou skvrnou na člověku kvůli tomu, jak se chová v širší politické debatě. Řekl jsem to na sociálních sítích a dodal, že Charlie by mu neměl dávat platformu. Místo toho, aby na mě Charlie zaútočil, udělal to, co je v této zemi potřeba: Požádal mě, abych přišel do jeho podcastu a poskytl tento pohled. Jemu je 31 a mně 63 a dokonce i pro starého časa, jako jsem já, to bylo poučné. Jsem zvyklý to vyprávět na kabelové televizi a někdy dovolím, aby jedovatost začlenil mé větší body. Charlies je o debatě a o tom, že necháme ty příslovečné žetony padat tam, kam padnou. Šlo mu o vítězství v argumentu, ne o to, aby jste soupeře pošpinili. Jsme koneckonců Američané. Podruhé jsem se zeptal na aktuální zdravotní informace o jeho blízkém příteli, dlouholetém konzervativním aktivistovi Dennisi Pragerovi, který právě utrpěl strašlivý pád. Dennis je ikonou konzervativního hnutí, kterou jsem vždy zpovzdálí obdivoval. Pokud víte, čím se Kirk živí – jeho nepřetržitá evangelizace pro konzervativní záležitosti – víte, že nemá moc volného času. Udělal to pro Denise, jak mi řekl. Ve skutečnosti ho právě navštívil v nemocnici, vlastně dvakrát, od té doby, co se mu nehodalo, a sdělil mi, že Denis dělá pokroky. Opět jsem Charlieho neznal dobře, ale z toho, co vím od lidí, kteří ho znali, a z mých vlastních setkání, byl jinou úrovní lidské bytosti a bude nám chybět, protože přinesl zdravý rozum do naší často škodlivé politické scény. ROZTRHNOUT