Vzal jsem všechny 4 děti dnes ráno do restaurace v našem malém městě na snídani. Lokalita byla přesně taková, jakou byste očekávali, to nejlepší ze střední třídy Ameriky, rodiny, stavební dělníci, rančer a staří muži, kteří se navzájem dohánějí. Seděli jsme blízko stolu se čtyřmi starými muži, z nichž jednomu bylo klidně přes osmdesát. Jakmile jsme dostali jídlo, všimli si, jak dobře se všichni chovají (z nějakého důvodu se 3 nejstarší děti rozhodly nacpat všechny dohromady do jedné kabinky naproti mně) a velmi se pochvalovaly. Dal jsem jim vědět, že mám na cestě další a byli naprosto lechtáni jen tak, jak staří muži mohou být. Říkali "dobré pro tebe" a "dej si je všechny, až budeš mladý", "všichni jsou to dobří přátelé, že?" Bylo to poprvé, co jsem byl na veřejnosti povzbuzován, abych měl velkou rodinu. Tleskalo se mi, že ho měl. Je mi do pláče, jen když na to pomyslím. K tomu všemu nám zaplatili jídlo. Vstal jsem, abych si vybral nějakou hotovost (protože jen nejlepší restaurace v malém městě mají pouze hotovost/šek) a oni na mě mávli, aby mi řekli, abych si s tím nedělal starosti. Doslova jsem se s takovým chováním na veřejnosti nikdy předtím nesetkal. Dostal jsem pouze neutrální komentáře o tom, jak musím být zaneprázdněný nebo jak mám plné ruce práce. Lidé mi obvykle říkají, jak jsou děti roztomilé, ale nikdo nikdy nebyl upřímně nadšený z toho, že jich mám tolik. Jsem moc ráda, že jsme se sem 🥹🥲 přestěhovali