GM 🎞️ Okamžiky neznáma. 186 10. října v 09:20 v Barceloně, Španělsko

Bylo to brzké ranní setkání s mým přítelem fotografem Omarem. Žije v Barceloně se svou úžasnou ženou za prací. Ráno jsme si vzali zlatou záři, abychom společně tvořili umění na flaneurové procházce městem. Před snídaní jsme se procházeli několika uličkami a náhodou jsme narazili na dobře osvětlenou křižovatku: Lidé tlačí kočárky, procházejí kolem, projíždějí kolem, zatímco Omar stojí a fotí ty samé lidi, jak odcházejí ze záběru a otáčí objektivem, aby mezi úpravami udělal můj portrét. Když se pouliční fotograf prochází městem, hledáme neustálý odvíjení akce s harmonií světla a kompozice v záběru. Kde se to všechno spojuje. Život v té 1/125 vteřiny, jako žádný jiný. Henri Cartier Bresson jednou řekl: "Světlo nenarazí dvakrát na stejnou zeď." Jak se Země otáčí kolem Slunce, je pravda, že žádný okamžik už nikdy nebude stejný. S kamerou máme schopnost dát symbolický smysl následnému chaosu spontánnosti. Omar ve své tvorbě zachycuje tento typ přítomnosti, tento druh pouliční magie. Vidět ho pracovat v jeho hypersoustředěné přítomnosti, zatímco jsme zapojeni do konverzace, když procházíme městem. Ví, jaký výstřel hledá, zná svůj cíl a jako lučištník vystřelí, vytáhne šíp a vystřelí, jakmile se přiblíží k jeho rámu. Fotografie je přechodem mezi minulostí a budoucností. Existuje skutečně přítomnost, když pokračuje dál? Fotografie je ticho, fragment něčeho, co kdysi bylo pro někoho na onom světě k přemýšlení. Fotografie je vyjádřením nejen toho, jak vidíte svět, ale také toho, jak ho cítíte. Cvaknutí spouště uvolní v mozku malou část uspokojení. Šanci rozpomenout se, volbu stát se zrcadlem. Říká se, že v okamžiku, kdy něco vyfotografujete, zemře, ale možná vám to poskytne věčný život?